Neuvěřitelně silný námořník, který patří ke skupině lovců vedených Ohnivou puškou, ale častěji než v prérii je právě na moři.
Třetí seděl na malém, vzdorovitém dakotském klusáku, s nímž měl patrně věčné potíže. Byl to ramenatý chlapík v podivném širáku, jehož střecha mu vzadu sahala téměř na záda, kdežto vpředu byla prostě odtržena. Tělo halil jakýsi krátký pytel s našitými rukávy, které dosahovaly sotva přes lokte. Ruce toho člověka připomínaly spíše některého z oněch báječných pralidí – byly až úžasné velikosti. Pod širokými žlutými spodky vyčuhovaly boty, z kůže patrně vykrojené ze hřbetu afrického slona.
„Opař mi něco mokrého na jazyk, nebo ti vlezu přídí do boku a navrtám tě jako plechovku od sardinek! Mám žízeň, že bych vypil oceán!“
Napsal Tomáš Volf
© 2014 Tomáš Volf