Stručný popis

Majitel veliké farmy, kterou nazývá Estancia del Caballero. Sám si nechává říkat Capitán de Caballeria a žije podle rytířských zvyklostí.

Z pohledu autora

Ve slavnostně vyzdobené místnosti (i když to byla výzdoba už trochu ošoupaná a zašlá) nás očekával vysoký, hubený chlapík se sněhobílými vlasy a stejně sněhobílým knírem, v krvavě rudých jezdeckých kalhotách se zlatými lampasy, v holínkách lesknoucích se jako zrcadlo a opatřených samozřejmě ostruhami, na jejichž konci se leskla kolečka velká jak zlatá pětimarka. Modrý kabát zdobilo na prsou zlaté vyšívání, nárameníky byly také zlaté – byly by se hodily spíš ke stejnokroji generála než poručíka. Po boku se mu houpala šavle v ocelové pochvě, rovněž s pozlacenou rukojetí. V pravé ruce držel třírohý klobouk, po krajích zlatě vyšívaný a s třpytící se přezkou, která přidržovala v jakés takés rovnováze ohromný chochol z peří. V tom přítmí – malá okénka střílen byla zastřena záclonou – mi připadalo, že jsem se ocitl na maškarním plese. Ale když jsem se podíval na tvář toho starého pána, dobromyslnou a důstojně vážnou, na jeho příjemné a dosud mladistvě zářící oči, neměl jsem to srdce, abych ho zranil třeba i nepatrným úsměvem. Srazil před námi paty, až ostruhy zařinčely, a vypjal se zpříma jak svíce.

Ukázka z díla

„To samozřejmě. Račte se podívat – tamten peon už běží, aby podal zprávu vaquerům. Za deset minut budou všechna stáda pohromadě a u nich zůstanou dva chlapci jako stráž. Ostatní utvoří frontu proti rudochům – jsou k tomu docela dobře vyzbrojeni. Víte: laso v jejich rukách je ohromně nebezpečná zbraň a jejich pušky jsou o třídu lepší nežli indiánské bouchačky. A my tady v estancii jsme jako v pevnosti. Konečně, je nás tu dohromady čtrnáct, i s vámi, a rád bych viděl Indios, co by se nám chtěli dostat na kůži! Ne, ne, seňore, ti chlapíci docela mírumilovně zazvoní, zeptají se a zas odtáhnou po svých… jestli to vůbec jsou Komančové!“

Výskyty postavy

• Vinnetou II

Napsal Tomáš Volf