Lstivý had, Jato-Inda, Dobrý muž
Míšenec indiánky z kmene Komančů a bělocha, který své jméno získal díky své lstivosti a úskočné povaze. Pro zradu nejde daleko a kromě svého života mu není nic cenné, a to ani jeho kmen.
Seděl tu jeden jediný muž, sotva třicetiletý, podle oděvu bílý lovec, podle kůže zcela jistě a nepochybně – míšenec, mestic. Timpeové si ho všimli, tak jako by si ho všiml každý. Nejvíc na něm upoutávaly oči: byly mandlové, temné, chytré, ale taky chladné, pohrdavé, snad dokonce i kruté. Chvílemi je přivíral, měl dlouhé, výrazné brvy. A když pohnul rukou nebo udělal gesto, vyzařoval jeho každý pohyb pružnost, sílu a dravost divoké nezkrocené kočky.
„Pshaw! Přeháníte, sir! To jsou pohádky, co se o nich vypravuje! Přeje jim štěstí, to je všechno! Jinak nejsou o nic horší ani o nic lepší nežli vy nebo já. A kdoví co bylo mezi nimi a Ogallaly, že na ně mají tak spadeno. Nemyslíte, že třeba právě oni mohli Siouxům provést nějakou čertovinu?“
Tokvi-kava - praotec
Napsal Tomáš Volf
© 2014 Tomáš Volf