Podvodníček, který sice má svou čest a umí i pomoct v nouzi, ale pro kterého je nejcennější jen jeho život a vlastní majetek.
Tento druhý muž byl oblečen zcela neuvěřitelně. Měl na sobě modrý fracek s červeným stojatým límcem a žlutými knoflíky, nohavice z rudého sametu a vysoké žlutohnědé shrnovací holínky. Kolem krku mu povlával šátek modravé barvy a odkrýval chvílemi velikou, rozložitou vázanku pokrývající skoro celou hruď. Blahodárný stín mu poskytoval slamák s širokánskou střechou. Na řemínku přehozeném přes rameno se klinkala lakovaná dřevěná skříňka. Chlapík byl vysoké, vychrtlé postavy, ostře řezaná tvář byla hladce vyholena. Každý, kdo se zahleděl do jejích rysů, do chlapíkových malých, vychytralých očiček, si byl okamžitě jist, že před ním stojí Yankee jak zákon káže, jeden z těch, na něž padne jak ušité rčení: všemi mastmi mazaný.
„Ovšem! Vidíte, že jsem vám vyložil karty na stůl. Předpokládám totiž, že mou nabídku nakonec přijmete. Já jsem vlastně vyučený krejčí. Pak jsem taky dělal holiče, učitele, tanečního mistra, jednou jsem si otevřel dívčí penzionát, taky jsem jezdil po světě s tahací harmonikou – no a vedle toho jsem měl ještě asi tak dvacet jiných povolání. Poznal jsem za tu dobu, jak to mezi lidmi chodí, a všechnu tu moudrost světa vám můžu říct v jedné větě: šikovný člověk nesmí být padlý na hlavu! Svět chce být klamán. Lidi z toho mají dokonce potěšení a nejvíc uznání sklidíte, když jim nakukáte, že černé je bílé a naopak! Hlavně musíte hrát na jejich slabou stránku, lichotit jejich slabůstkám, pak je vyhráno. Tak jsem si řekl, že to zkusím jako lékař – a jde to. Tady se račte podívat: moje příruční lékárnička.“
Napsal Tomáš Volf
© 2014 Tomáš Volf