Benjamin Elisam Timpe a Daniel Ruben Timpe
Bratranci pocházející z velké křesťanské rodiny, kteří putují po Západě vždy společně. Poté, co se dlouho potulovali po prériích, získali mnoho zkušeností, což z nich dohromady s jejich poctivostí a skromností dělá pořádné lovce.
Byl to dlouhán, do dvou metrů mu scházelo tak patnáct čísel, možná deset, hlavička jako makovička, malá, nepatrná k té nemožné délce, tvář hladká, jako by se jí ještě nikdy nedotkla břitva. Kožený kabát s řasením taktak že obepínal hrudník a jen ještě zdůrazňoval dlouhé, tenké čapí nohy. Vězely v kožených kalhotách, které už za sebou také měly nějaký ten pátek. Slamák na hlavě se do toho potvorného počasí hodil asi nejmíň ze všeho, ale chránil dlouhánův obličej aspoň před přívalem deště. Takový okap svět ještě neviděl.Jeho druh byl možná ještě o poznání delší. Hubená, poustevnická tvář, výrazný nos, tmavý mandarínský knír tenký jak nitka a dlouhý, že by si ho byl mohl uvázat kolem krku místo šátku, a pak úzká, jakoby zplihlá ramínka – ale to nebylo deštěm. Kazajka mu seděla těsně, jako by ji krejčí vyměřil na milimetr přesně na tělo, zato kalhoty byly víc než volné, plandaly se kolem kolen – když byly ovšem suché –, hotové sukně. A na hlavě seděla odřená, obnošená kožešinová ušanka.
„Máš pravdu, miláčku Bene. Stejně tu nikde lepší hotel neseženeme. A na něco teplého do žaludku mám, upřímně řečeno, náramnou chuť! Pojď, vyzkoušíme místní kuchyň.“
Sam Timpe - bratranec
Napsal Tomáš Volf
© 2014 Tomáš Volf