Koša-pehva, Edvard Harton
Známý poctivý lovec s temnou minulostí, který se snaží najít svého bratra a předat mu zlato, které nalezl, aby odčinil své činy z minulosti, vinou kterých se jeho bratr ocitl na mizině.
Slyšel jsem už o tomto známém westmanovi. Slyšel jsem toho dokonce tolik, že i kdyby z toho byla pravda jen desetina, byl by to báječný chlapík, skvělý lovec, a stopař, před jakým se musí hluboce smeknout. Vyprávělo se o něm u táborových ohňů za Mississippi, ale jeho jméno znali i při pobřeží, snad ve všech městech na Východě. Prožil léta a léta na Západě, a třebaže byl nesčetněkrát v nepředstavitelně svízelných situacích, nikdy si neodnesl ani šrám. Dokonce pověrčiví lidé si šuškali cosi o tom, že je nezranitelný. Přitom nikdo kale nevěděl, kdo to vlastně je: Old Death, Stará smrtka, bylo jeho válečnické jméno, a když jsem se na něj díval, na jeho suchou, vyzáblou, kostmi doslova chrastící postavu, musel jsem uznat, že lepší přezdívku nemohl dostat.Seděl tu teď přede mnou, hubený, nahrbený, v plandavých kožených kalhotách a v kožené lovecké košili, která se za ta dlouhá léta, co ji nosil, srazila dobře na půlku původní délky, takže přikrývala sotva předloktí. Z rukávů vyčuhovaly ruce jak hůlky a kosti a klouby na nich vystupovaly tak zřetelně, jako by byly potaženy jen proužkem kůže. A ta hlava! Z loveckého úboru vyčníval předlouhý krk, ‚jehož obratle byste mohli spočítat po jednom, a ohryzek v hrtanu vypadal ve svrasklé, suché kůži, jako by se kývala kostička v malém pytlíku. Oči zapadlé až hluboko do důlků, lebka dokonale holá, bez jediného vlásku, líce strašidelně vpadlé, výrazně vyčnívající čelisti s ostrou bradou, tupý nos s ohromnými dírkami – skutečně, na téhle lebce nebylo snad ani pět lotů masa.Nohy vypadaly zrovna tak vyzáblé, a k tomu vězely v jakýchsi dvou pouzdrech vyříznutých z jednoho kusu koňské kůže, které se jen vzdáleně a s notnou dávkou fantazie mohly nazvat botami. Ovšem ostruhy měly, dokonce s kolečky, která tu zastupovala dvě stříbrná mexická pesa.Vedle westmana leželo na podlaze sedlo s úplným koňským postrojem a o něco dál stála opřena o zeď dlouhá kentucká puška, dnes už tak řídká, když na jejich místa nastoupily účinnější zbraně – zadovky. Jinak byl scout ozbrojen jen Bowieovým nožem a dvěma revolvery, jejichž rukojeti bojovně trčely za pasem. Opasek, takzvané „zlaté prasátko“, byla jakási kožená hadice, kam se zastrkovaly peníze, potvrzenky, zbytky jídla, všelijaké drobnosti, a byl ověšen kolem dokola indiánskými skalpy, velkými asi jako kávový talířek. Starý stopař je patrně vlastnoručně odebral svým přemoženým nepřátelům.
„A tohle se stalo v pevnosti Unie? Před očima důstojníků Spojených států? Na neutrální půdě, kde se mělo vyjednávat? Vždyť je to vyložená věrolomnost! A teď nastal samo sebou velký údiv, jak to, že Apačové vyhrabávají válečnou sekyru! A že se dokonce obracejí proti bělochům! Když jim přeci vůbec nic neudělali. Akorát že klidně přihlíželi, jak se vraždí míroví vyjednavači, že ano? Čistá věc! Hm… prosím vás, jak se k vám potom chovali Komančové?“
Fred Harton - bratr
Napsal Tomáš Volf
© 2014 Tomáš Volf