Vysoký hubený lovec s podivným knírem, který skoro nemluví a raději déle uvažuje, než něco řekne. Vždy se objevuje v doprovodu Dicka Hammerdulla.
Byl to prapodivný chlapík. Všecko na něm připadalo nesmírně dlouhé, ruce nohy i tělo a přitom tak slabé, že by pořádný náraz větru roznesl toho člověka jako pavučiny babího léta. Na hlavě mu sedělo cosi, co před lety bylo kloboukem. Vyzáblý obličej byl obrostlý vousem, či vlastně vousy, jichž mohlo být dobře počítáno asi sto; rostly mu po různu z horního rtu, z brady a tváří a visely dolů až k pasu jako nitě. Jeho lovecká kazajka byla buď upomínkou na nejútlejší mládí nebo darem nějakého pidimužíka, neboť sahala do poloviny těla a rukávy končily jen několik centimetrů pod lokty. Nohy vězely v ohromných botách, jimž se lidově říká koráby; snad byly kdysi před lety opatřeny koženými holenicemi. Lýtka měl muž obalena takzvanou (horse-feets), totiž kůží staženou z koně.
„Jak myslíš, Dicku, já proti tomu nic nemám.“
Napsal Tomáš Volf
© 2014 Tomáš Volf