Malý dobrosrdečný lovec, který se stal Old Shatterhandovým učitelem na západě. Vždy se nachází v blízkosti zálesáků Willa Parkera a Dicka Stonea.
Přiznávám se, že napoprvé, když jsem si ho celý udivený prohlédl od hlavy k patě, na mě zrovna vábně nezapůsobil. Možná že to bylo tím, že tady v tom elegantním přijímacím pokoji si docela klidně počínal tak, jako by byl v nejpustším koutě savany; dokonce ani nepokládal za nutné sundat klobouk a odložit ručnici. Jakou barvu a tvar měla původně ta stará plstěná hučka se zprohýbanou střechou, to by se marně pokoušela určit i ta nejchytřejší hlava. Zpod střechy se drala hotová houština černých rozcuchaných vousisek a uprostřed nich trčel kupředu nos rozměrů prostě obrovských. Vypadalo to, jako by v obličeji nebylo nic než vousy, nos a potom ještě dvě malá chytrá očička, která se čile a bez ustání pohybovala sem a tam a sem a tam a prohlížela si mě trošku šelmovsky; ale jinak asi právě tak zkoumaně, jako moje oči westmanovu podivnou postavu. Chlapík vězel v loveckém koženém plášti, dlouhém až na paty. Jako by si byl před vámi chlapec oblékl dědečkův župan. Dole vyčuhovaly křivé nohy, zřejmě na kost hubené, kolem nich plandaly roztřepené legginy požehnaného stáří. Ty určitě sloužily už dobrých dvacet let! A boty… do těch by se byl v nejhorším vešel snad celý westman.
„Tomu člověku přeskočilo v hlavě, – ten nemá všech pět pohromadě! Já to tušil, už když mluvil o tom spisování! A teď to mám černé na bílém! Copak může někdo jiný než vyložený šílenec zůstat tak klidně sedět, když mu sviští má Liddy kolem nosu? Ale co s ním, co s takovým chlapem, copak se z něčeho takového může vůbec vyléčit?“
Napsal Tomáš Volf
© 2014 Tomáš Volf