Krvavá Liška, Dilmejeh
Mladík, který jako malý přišel o celou rodinu vinou supů pouště. Zasvětil proto celý život jejich pronásledování. Uprostřed pouště LIano Estacado objevil malou oázu, odkud podnikal své trestné výpravy proti těmto banditům.
Sotva se trochu přiblížili, poznali, že ten Bobův „malý muž“ je ve skutečnosti mladík sotva odrostlý chlapeckým letům. Měl oděv, jaký nosívají kalifornští kovbojové, totiž celý z bizoní kůže a na švech zdobený třásněmi. Hlavu pokrýval klobouk se širokou střechou, sombrero. Kolem boků měl místo opasku širokou rudou vlněnou šerpu a za ní dvě pistole se stříbrným vykládáním a Bowieův nůž. Přes kolena mu ležela těžká dvouhlavňová kentucká ručnice. Na obou stranách sedla byly připevněny po mexickém způsobu dva kožené chrániče, kryjící jezdcovy nohy před nepřátelskými šípy a oštěpy.
Přes mladý obličej, osmahlý sluncem a při všem mládí už řádně ošlehaný větrem a nepohodou, táhla se z levé strany čela k pravému oku krvavě rudá jizva, asi na dva prsty široká. Propůjčovala mladíkovi bojovný, válečnický výraz. Ostatně vůbec nepůsobil jako sotva dospělý, málo zkušený jinoch – seděl v sedle pevně a vzpřímeně jako starý cvičený jezdec; přidržoval pušku lehce jako pírko a díval se na příchozí svýma temnýma očima zpříma a naprosto nebojácně.
„Se mnou může mluvit každý tak, jak chce…, ale nesmí se divit, že i já s ním budu mluvit tak, jak chci!“
Napsal Tomáš Volf
© 2014 Tomáš Volf