Dlouhý Davy
Další jména
Davy-honskeh
Stručný popis
Neobvykle vysoký a hubený lovec, který získal ohromné zkušenosti dlouhým křižováním prérie se svým přítelem Tlustým Jemmym. Dříve, než Jemmyho poznal, věřil stejně jako mnoho dalších bělochů, že indiáni jsou pouze zločinci. Díky Jemmymu si své názory pozměnil a stal se z něj spravedlivý a moudrý muž.
Z pohledu autora
Dlouhý lovec měl na sobě kožené kalhoty, neobyčejně široké, které původně měla nosit osoba zřejmě daleko urostlejší. Střídání tepla a zimy, palčivých slunečních paprsků i vytrvalých lijáků a ostrých prérijních větrů způsobilo, že kalhoty se sice srazily – naneštěstí však jenom do délky. Sahaly lovci sotva do půli lýtek. K tomu se leskly docela zvláštním způsobem. Jejich podivný, jaksi mastný lesk se dal ovšem vysvětlit zcela přirozeně: jejich majitel totiž používal kalhot místo ubrousku nebo ručníku a otíral si ruce o nohavice, kdykoliv se chtěl něčeho zbavit na prstech. Vyzáblé jezdcovo tělo se snažila zahalit kožená lovecká košile, už dávno bez knoflíků i bez sponek, jejíž krátké, jen něco málo přes lokty sahající rukávy obnažovaly žilnaté a svalnaté předloktí osmahlé ruky. Kolem krku měl lovec uvázán šátek, ale sotva by se byl našel někdo, kdo by byl mohl s jistotou říci, byl-li původně bílý nebo červený, či spíše žlutý nebo modrý. Patrně to nevěděl ani sám jeho nynější majitel. Největší pozornosti z celé lovcovy výstroje si však zasloužil nesporně klobouk, sedící vznosně na dlouhánově poněkud špičaté hlavě. Snad kdysi před lety, když jeho tvar i barva byly výrazem poslední londýnské módy, zdobil nějakého anglického lorda. Ale pak se záhadnými cestami osudu dostal až na hlavu stepního lovce a ten měl na eleganci poněkud jiné názory. Střechu klobouku považoval bezpochyby za zbytečnost, proto ji jednoduše utrhl a někde pohodil; ponechal vpředu jen něco jako malý štítek, aby poskytl očím trochu stínu a snad také aby mohl pohodlněji smekat. Krom toho byl zřejmě přesvědčen, že hlava stepního lovce potřebuje nutně vzduch – a tak vyřezal loveckým nožem do klobouku ze všech stran několik otvorů. Místo opasku měl kolem pasu několikrát ovinutý silný provaz a za ním vězely dva revolvery, nůž, měšec s kulemi, růžek na prach, váček na tabák, kočičí kůže, sešitá z několika kusů a sloužící jako malá zásobárna na mouku, zapalovadlo a jiné předměty, které nezasvěcenci by byly čirou hádankou. Kolem krku měl na řemínku pověšenu dýmku – ale jakou dýmku! Zhotovil si ji vlastní rukou a vlastními zuby ji také ohryzal až skoro k hlavičce. Byl totiž náruživý kuřák, a neměl-li zrovna po ruce tabák, ohryzával alespoň troubel. Kromě toho všeho, co jsme popsali, měl ještě jednu část oděvu, něco, co si nemůže hned tak každý pořídit. Byl to gumový plášť, pravý americký, totiž takový, který se scvrkne při prvním větším lijáku na polovinu. Však také z toho důvodu jej nosil přehozen přes rameno – jako krátký husarský kabát. Konečně od levého ramene k pravému boku měl svinuté laso a v ruce držel pušku, jednu z těch dlouhých ručnic, kterými dobrý lovec nikdy nechybí cíl. Jak byl tento muž stár? To bylo těžko uhodnout. V jeho tvářích bylo sice vyryto mnoho vrásek, ale přesto ze všech jeho rysů zářil výraz téměř mladistvý. Jeho tvář se dívala do světa radostně, vesele a v koutcích modrých očí se skrývaly čtverácké ohníčky. A jako navzdory vráskám i divoké krajině kolem byl jeho obličej vyholen tak hladce, jako by se lovec chystal ještě tento večer do nejvybranější společnosti.
Ukázka z díla
„Příšerné! Nepřijde-li pomoc včas, máme ty hochy na svědomí. Byli jsme blázni, že jsme se dali zlákat k takovému pošetilému podniku…“
Výskyty postavy
Napsal Tomáš Volf
© 2014 Tomáš Volf